Větrání

Každá obytná stavba má tzv. energetické ztráty. Těmi jsou na mysli především úniky tepla skrze okna, dveře a stěny budovy. Naproti tomu se teplo do budovy také dostává, a to především slunečním svitem, jehož solární záření dopadá skrze sklo dovnitř a mění se na teplo. To v budovách vzniká také provozem spotřebičů nebo přítomností lidí. Přísuny energie (tepla) dovnitř označujeme jako energetické zisky.

Základním předpokladem pro udržení co nejvíce tepla v domě je tvar stavby. Nejvíce energie uchovávají tělesa ve tvaru koule, což však pro budovy není praktické. Čím jednodušší má stavba tvar, tím více tepla uchová. Tepelně nejúspornější jsou tedy domy ve tvaru krychle.

Nejdůležitějším prvkem, který dokáže značně snížit energetické ztráty je zateplení domu. Základní funkce zateplení není jen chránit budovu v zimě před mrazem, ale také v létě před slunečním žárem.

Obr. 1. Zateplení [1]

Důležité aspekty provádění zateplení:

1. Je důležité vyhnout se možné kondenzaci (kapalnění) v tepelné izolaci. Proto je vždy doporučeno provést před zateplením odborné výpočty, a pomocí správného návrhu a vhodného řešení možnost kondenzace vyloučit.
2. Příliš široká vrstva snižuje množství světla procházející skrz okna dovnitř. Je dobré zvolit optimální tloušťku zateplení, aby nepouštělo příliš mnoho tepla skrze stěny ven, ale zároveň aby nezabraňovalo přísunu světla.
3. I po zateplení je třeba, aby budova dokázala odvádět vlhkost. K tomu je vhodné zvolit buďto paropropustný zateplovací systém nebo systém s odvětrávací mezerou, kterou může pára unikat ven.

Obr.2. Zateplení, struktura zdiva [1]

Výše uvedené postupu popisují zateplení zvenku budovy. Existují také způsoby jak zateplit stavbu zevnitř. Ty se používají především v případech, ve kterých vnější zateplení není možné provést. Typickým příkladem jsou okrasné fasády starých staveb, které mají historickou hodnotu. Nevýhoda vnitřního zateplení je, že původní obálka budovy zůstává vystavena chladu a neohřívá se již zevnitř. Proto mohou vznikat kondenzace a plísně.

Zateplení se neinstaluje jen na stěny budov, ale také na půdu. Pokud prostor půdy nehodláme využívat, je nejjednodušší a zároveň nejefektivnější položit na podlahu tepelnou izolaci. Pakliže máme v úmyslu na půdě skladovat věci, je třeba přemýšlet nad jinými způsoby. Lze například nafoukat mezi trámy tepelnou izolaci ve formě pěny nebo zateplit plochu střechy.

Na celkových energetických ztrátách a ziscích má podíl také typ oken. V tomto případě nelze jednoznačně stanovit, jaká volba oken je nejvýhodnější. Trh s okny nabízí mnoho možností, a proto je nejlepší konkrétní instalaci konzultovat s odborníkem. Na kvalitu oken má vliv nejen počet skel (například dvojsklo nebo trojsklo), rámy (resp. jejich tepelně izolační vlastnosti), ale také problematika kondenzace na vnitřní straně skla.

Pro všechny stavby je důležité zachovat uvnitř co nejvíce tepla, zároveň je ale nutné také zajistit přísun čerstvého vzduchu. Vybavení budovy i lidé, kteří se v ní vyskytují, produkují do okolí škodliviny, zejména oxid uhličitý. Pokud není zajištěn odvod těchto látek ven a zároveň přísun čerstvého vzduchu dovnitř, může se u člověka projevit únava, nesoustředěnost nebo například bolesti hlavy.

Chceme-li zajistit správnou cirkulaci čerstvého vzduchu, mluvíme o tzv. větrání. Toto nebývá problém u starších budov, ve kterých větrání probíhá přirozeně, v důsledku špatně těsnících oken. U nových, dokonale izolovaných budov se používá systém tzv. řízeného větrání, který dnes u nových staveb běžně funguje formou zpětného získávání tepla, neboli rekuperace. Tyto systémy nám umožňují, že nemusíme ručně větrat a připravovat se tak o teplo v budově. Rekuperace z odváděného vzduchu využívá teplo unikajícího vzduchu pro předehřev čerstvého vzduchu. V budově už potom není nutné větrat a lze uspořit energii.