První velká jaderná havárie - Černobyl 1986

Černobylská havárie je nejznámější a také nejzávažnější jadernou katastrofou v historii, jejíž důsledky jsou pozorovatelné ještě dnes, více než 30 let po události. Černobylská elektrárna, dnes už jen její pozůstatky, se nachází v severní části Ukrajiny. Postavena byla v 70. letech (první reaktor byl zprovozněn v roce 1977). [1]

V roce 1986 došlo k havárii jednoho z reaktorů typu RBMK-100, což byl model, který se v té době stavěl jen na sovětském území. V důsledku abnormálního vzrůstu výkonu došlo k mohutné parní expanzi. Při vzniklém požáru, ale také v důsledku dalších explozí, byl reaktor roztaven, což způsobilo okamžitou kontaminaci bezprostředního okolí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obr. 1. Zničený blok Černobylské elektrárny [9]

Černobylská katastrofa je také známá tím, jak špatně po ní bylo vedeno okamžité řešení krize. Uvádí se, že vedení správně neodhadlo vážnost problému a nezakročilo včas. Při řešení krize navíc personál nenosil ochranné obleky. Dva pracovníci elektrárny zemřeli okamžitě, dalších 237 lidí bylo hospitalizováno, nemoc z ozáření byla diagnostikována u 134 z nich. Z tohoto počtu zemřelo 28 lidí v průběhu prvních 4 měsíců, v dalších deseti letech zemřelo 11 dalších.  U tak dlouhé doby je však obtížné tvrdit, že příčinou smrti bylo pouze ozáření. Spoustu obětí tvořili hasiči, kteří při zásahu nebyli informování o nebezpečí ozáření. [7]

Havárie neměla dopad jen na okamžité oběti v blízkosti elektrárny. Po výbuchu se do atmosféry vypustil radioaktivní mrak, který zasáhl západní část Sovětského svazu, Východní Evropu a Skandinávii. Kontaminovány byly rozsáhlé oblasti Ukrajiny a evakuováno muselo být přibližně 350 tisíc lidí. Existují také studie, které tvrdí, že do roku 2004 zemřelo na následky kontaminace až 985 tisíc lidí. Taková tvrzení se však obtížně prokazují, jelikož největší počet obětí se nacházel v Ukrajině a Bělorusku, kde se v souvislosti s rozpadem Sovětského svazu několik let po havárii také zhoršila životní úroveň. Tyto faktory ve studiích nejsou zcela zohledněny. Otázkou je, zda-li by takový výzkum vůbec bylo možné provést.

Po havárii byl postižený reaktor zastaven sarkofágem z ocelobetonu. Černobylská elektrárna byla trvale vyřazena z provozu v roce 2000. V roce 2016 byly dokončeny stavby na novém, dokonalejším sarkofágu, který nahradil funkci toho starého. [6]

 

Obr. 2. Zajišťování reaktoru novým sarkofágem[10]

Fukušima 2011 - největší havárie po Černobylu

Havárie japonské jaderné elektrárny Fukušima 1 z roku 2011 je známá jako nejhorší katastrofa od Černobylu. V tomto případě došlo k poškození jaderných reaktorů v důsledku zaplavení obrovskou vlnou tsunami, kterou vyvolalo zemětřesení. Následné tři exploze v blocích elektrárny 1-3 způsobily únik štěpných produktů do okolí, které se potom stalo neobyvatelným.

Obr. 3: Likvidace katastrofy ve Fukušimě [11]

Narozdíl od Černobylu, při této havárii nebyly zaznamenány žádné oběti nebo nemoci způsobené ozářením. Evakuováno však bylo přibližně 150 tisíc obyvatel. [3]

Poškozena byla také ekonomika oblasti, ve které se elektrárna nacházela. Zemědělské produkty nebylo náhle možné bezpečně požívat. Ačkoliv dnes, 7 let po havárii, už vědci potvrdili, že potraviny z této oblasti nejsou dále kontaminovány a jsou bezpečné, u japonského obyvatelstva stále převládá strach je konzumovat. [4]

Japonská parlamentní vyšetřovací komise později prohlásila, že katastrofa byla zaviněna člověkem. Podle vyšetřovací zprávy se havárii dalo zabránit a také mohla být lépe řešena. Kritizováno bylo nedostatečné bezpečnostní opatření a také nedostačující zákony, které by provozovatele elektráren k větší bezpečnosti nutily. Tato havárie vyvolala okolo tématu jaderné energetiky celosvětovou politickou diskuzi. Po této události byl z obav o bezpečnost v Japonsku přerušen nebo odstaven provoz všech 54 jaderných elektráren. Všechny elektrárny musely projít novými bezpečnostními kontrolami. Návrat první elektrárny zpět do provozu proběhl v Japonsku v srpnu 2015. V souvislosti s bezpečností byl přerušen provoz některých jaderných elektráren také v Německu. [6]

Stupnice INES

International Nuclear Event Scale (INES) je mezinárodní stupnice hodnocení závažných jaderných událostí. Tato stupnice byla vytvořena skupinou expertů v roce 1990 a má sloužit jako univerzální komunikační kanál, skrze který se jednotlivé země mohou přesně dorozumívat za použití stanovené terminologie. Jinými slovy, bylo třeba vytvořit jakýsi slovník, který se bude používat při výměně informací o jaderné bezpečnosti. Cílem vytvoření této stupnice je tedy usnadnit komunikaci při sdílení poznatků zaznamenaných z jaderných událostí a zaručit správné chápání významů, které z takových událostí plynou. [4]

INES uvádí sedm stupňů havárií/nehod. Události se stupněm 0 jsou vedeny jako odchylky s žádným bezpečnostním významem. Stupně 1-3 jsou vedené jako nehody a nejvážnější jsou události mezi stupni 4-7, které jsou vedené jako havárie. Sedmý stupeň znači nejvyšší riziko a řadí se sem událost v Černobylu (1986) a ve Fukušimě (2011).

Obr. 4. Stupnice závažnosti jaderných katastrof [8]